Vickers Wellington Mk.IA/C (Airfix 1:72)

Nejschopnějším středním bombardérem té doby byl dvoumotorový Vickers Wellington, který poprvé vzlétl v roce 1936 a do výzbroje RAF u 99. perutě v Mildenhallu vstoupil v říjnu 1938. Sériový letoun se jen málo podobal prototypu a ve srovnání se současným střední bombardéry, které již byly ve výzbroji, se Wellington jevil jako mnohem pokročilejší v konstrukci a letoun, kterého se obával každý potenciální nepřítel. Jeho elegantní design jednoplošníku a těžká obranná výzbroj zařadily nový Wellington mezi pokročilé a schopné střední bombardéry na světě.

Snad nejvýznamnějším rysem Wellingtonova návrhu bylo přijetí geodetické konstrukční metody, kterou vyvinul slavný britský inženýr a vynálezce Barnes Wallis. Duralové W-nosníky byly použity k vytvoření kovové příhradové konstrukce, na kterou byly přišroubovány dřevěné latě, které pak umožňovaly připevnění dopovaného textilního vnějšího pláště letadla. 

Výsledný trup byl relativně lehký, ale disponoval velkou pevností, a zatímco způsob konstrukce představoval výzvu pro společnosti zabývající se výrobou bombardérů Wellington, vlastní pevnost se ukázala jako klíčová, když byl letoun vržen do boje. 

Schopné odolat značným bitevním škodám, četným Wellingtonům RAF se podařilo přivést své posádky zpět domů, když by to ostatní bombardéry nedokázaly.

Specifikace modelu:

• měřítko: 1:72,
• délka: 274 mm,
• Počet dílů: 141
• počet kamuflážních schémat: 2,
• obtížnost: 3.